JAK TO ZAČALO
Pustila jsem se do zahradničení na jaře 2015. Semínka jsem sypala tak nahusto, že měly problém vyklíčit. Protrhávání jsem považovala za genocidu a zalévala jsem podle nálady. Stručně napsáno – několik květináčů, spousta nadšení, mizerné výsledky.
Uzavřela jsem to tak, že mně zelenina nejde a dala se příští rok na kytky. Pár letniček jsem vypěstovala ze semen a zbytek nakoupila jako sazeničky balkónovek v zahradnictví. A pak jsem celé léto běhala s konví, jak rostliny povadaly v malých květináčích a nezvládaly úpal.
Další rok jsem změnila strategii a pořídila si větší nádoby a odolnější trvalky. Kromě radosti z práce jsem pomalu začala získávat i pozitivní zkušenosti a chuť pěstovat víc. Zimy se pro mě začaly stávat pobytem na odvykačce.
ZAHRADA NA PASTVINĚ
Od roku 2017 jsem si pronajala pastvinu nad vesnicí. Získala jsem prostor pro ovocné keře a mohla založit záhony pro zeleninu, jahody a květiny.
Jeden zkušený zahradník řekl – vymyslet projekt je věc jedna, udržet ho druhá. Zahrada na pastvině je dále od domu a voda tam neteče přímo z kohoutku. Upřímně? Políčko bez plevele se spokojenými rostlinami se stalo zatím neuskutečněným snem.
Na větší užitkovou zahradu nemám zatím čas. Ale tento pokus mi dodal sebevědomí, že dokážu vypěstovat cokoli a umím vytvořit a najít správné podmínky pro různé druhy rostlin.
Teď se snažím využít každého centimetru u domu. Rostliny mám pod kontrolou a zkouším různé přístupy, tak abych zkombinovala užitkové rostliny s okrasnými a vypadalo to dobře.
.....